Mentální anorexie

28. května 2014 v 20:41 | Hopeless |  Others

Toto téma jsem si nevybrala z jen tak ledajakého důvodu. V dnešní době se to stává jakýmsi "trendem" a postihuje
to většinu dospívajících děvčat (ale i chlapců). Důvodem jsou dokonalé modelky, smějící se na nás z titulních stránek časopisů a představující dokonalé pózy. Stále se říká, že tomu se nemá věřit, že jde ve velké míře o retuš, počítačovou úpravu. Ale mnoho dívek si právě z nich bere příklada a pouští se do slepé uličky, ze kterého není východisko.



Anorexie či mentální anorexie je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulímií se řadí mezi poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14 a 18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).
Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje, z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení či průjmy.
Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži.

Aby se tato porucha dala diagnostikovat, musí být splněná tato kritéria (podle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):

Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15% oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku neboBMIindex.
Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami
Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslených představách o vlastním těle
Při vzniku onemocnění před pubertou je tato opožděna či zastavena
Nespavost, nesoustředěnost
Primární projevy jsou odmítání potravy či v případě nemožnosti odmítnutí (nemoc je často tajena) následné vyzvracení potravy (pokud se opakuje a střídá s přejídáním, jedná se o bulimii), jedním z častých (nikoli zákonitých) projevů je i sklon k extrémnímu sportovnímu nasazení.

Nejznámější sekundárními projevy (důsledky):

Kožní - Suchá, praskající kůže
Plicní - záněty plic (vdechnutí zvratků)
CNS - atrofie mozku, poruchy paměti
Neurologické - křeče, svalová slabost
Reprodukční - amenorea, infertilita

wikipedie.org

Upřímně, já sama s touto nemocí co dočinění mám. Léčila jsem se, protože jsem měla podezření na mentální
anorexii, doslova jsem se kolébala na samé hranici. A začalo to celkem nevinně, snahou shodit pár kilogramů. Jenže člověk, který je netrpělivý jak já, tak pochopí, že jsem nechtěla čekat a jít na to zdravě. Přišlo to ze dne na den, prostě vyřadit většinu jídla a jíst jen ty s malým množstvím energie (Kj). Tak to skončilo tak, že jsem denně přijímala asi kolem 3000Kj, někdy i míň. A do toho jsem cvičila až 3 hodiny. Rodina a okolí samozřejmě začalo poznávat změnu. Nejen v rapidním úbytku váhy, ale i v mém chování a "zjevu". Byla jsem bledá, bez života. Neměla jsem sílu, postupem času jsem byla ráda, že jsem vůbec dolezla domů. Všichni mě říkali "Jez, zničíš si zdraví, hubená jsi dost!" .. ale já je neposlouchala, pořád jsem chtěla jít s váhou dolů, ačkoliv jsem měla již v normě BMI.. a tak jsem pokračovala, až jsem jednou málem zkolabovala v tělesné výchově. A potom už to jelo - prvně jsme jeli k dětskému lékaři, kde samozřejmě zjistili, že jsem už v podváze (48 kg na 164 cm). Poslal mě k psycholožce a potom i k dietoložce, která mi měla pomoci sestavit jídelníček, ale jen mi pomohla víc se zhroutit, kdy mi hned dala jídelníček s příjmem 8000 KJ - abych nabrala váhu.) Mamka, která mi byla neskutečnou oporou, však pochopila, že tohle nezvládnu, tak jsme k ní přestali chodit, protože akorát platit za ty její kecy, to se nám opravdu nechtělo. Velkým přínosem pro mě byla psycholožka, hrozně milá paní, se kterou jsem se bavila o všech mých zájmech, budoucích plánech. A ta mi otevřela oči zejména větou "Máš krásné sny, přeji ti aby ti to vyšlo. Ale když nezačneš normálně jíst, nic z toho se nikdy nestane." A pak jsem se rozhodla bojovat, ale bylo to těžké. Mamča mi vyšla skvěle vstříc, spolu jsme si sestavili jednoduchý jídelníček, kde jsme postupně přidávali. Třeba u snídaně, místo sotva 100 ml a hrstce musli jsme přidali hrnek mléka, potom u svačiny místo plátku toustového chleba, jsme přidali plátek sýru, šunky a nakonec to nahradily celozrnnou houskou. Největší problém bylo přidat oběd, přeci jen jsem dřív mívala jen housku, suchou housku nebo trochu zeleniny. Tak jsme začali lehkými zeleninovými saláty, postupně přidali maso, potom přílohy. Odpoledne jsme nechali normálně (občas jsem si dala musli tyčinku, ale jinak nic, poněvadž ze školy jsem domů docházela kolem půl druhé, někdy ve dvě, tak do večeře jsem nic nejedla, spíš si tento čas vyhradila na cvičení). A na večeři, místo trochy odtučněného tvarohu a rajčete, jsme postupně přešli na kousek pečiva, sýr či jiný zdroj bílkovin a hora zeleniny (tu miluju :3 mohla bych se teď jí užrat :D) ..
A tak jsem přešla na normální jídelníček dospívající dívky, přibrala jsem, vrátila jsem mi barva do tváře, přestali mi padat vlasy, jinak suchá, popraskaná kůže se mi zase vrátila do normálu a výkony v tělesné výchovy se mi hned jasně zlepšili, domů jsem chodila vysmátá, plná života, přátelé měli zase radost že jsem se jim vrátila, začala jsem být zase ta veselá holka.
Nyní mám sice váhu pořád na tom nižším stupni, ale jsem se svojí postavou, životním stylem spokojená. Jsem ráda za boky, za to, že nohy nejsou jak dvě párátka, ale nějaká stehna tam mám. Občas mi pár lidí řekne, že kilo navíc by neuškodilo, ale jinak že prý mám nádhernou postavu. A já s nimi souhlasím. Člověk si to normálně neuvědomí, kolik si toho může vzít, když anorexii propadne. I já mám stále zdravotní následky, i psychické. Nikdy už asi nepřestanu počítat kalorie, hlídat si složení a cvičení budu mít vždy intenzivní a budu prostě si říkat, že musím vyběhat tu tyčinku...
Ale je to hned něco jiného, normálně zase jíst, zase cítit tu chuť k jídlu, pochutnat si na dobrém jídle, občas si zakousnout něco hříšného (miluji mamčinu pudinkovou buchtu, laskonku, řezy s jahodami a tvarohem, kakaové rolády, piškoty s banánem a čokoládou, žmolkový rohlík, perník nebo dneska jsem zhřešila na skvělé tyčince Romanca :3 ) a nemít hrozné výčitky a nejít hned zvracet a běhat 50 km.. prostě si užívat života, žít, ne hlídat se a všechno si odepírat!
Tak pokud to právě čte nějaká slečna, která se chce pustit do této hlouposti, doufám, že jsem jí snad alespoň trochu otevřela oči, že to není žádná výhra a být vychrtlá rozhodně není pěkné. A takhle drasticky se mučit, hlavně v dospívání, je cesta si zničit celý život, pokud nebudete mít silnou vůli a oporu v ostatních.. A pokud už jste do toho spadli, mám pro vás jen jeden vzkaz.. BOJUJTE!! ..

Ani nevím, proč jsem to tady tak dlouze psala, když si to možná přečte sotva polovina lidí.. ale pomohlo mi, ulevilo se mi, vylít si takhle srdce a hlavně chci pomoci ostatním. Je to část mého života, která ze mě spolu se šikanou na škole udělala docela silného člověka, kterého už máloco zlomí.. byla to tvrdá lekce, za kterou jsem zaplatila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 28. května 2014 v 21:39 | Reagovat

Já si myslím, že tolik lidí touhou po hubnutí na extrémní váhy netrpí, aspoň tak to vnímám v reálném životě, ale když se tu podívám na blogy... no comment co někdo píše, to by potřebovali se léčit. To je mi líto, že sis s tím prošla. Hlavně, abys byla normální.

2 Amabiel Amabiel | Web | 28. května 2014 v 22:04 | Reagovat

já vim... :-D já to udělala schválně aby se líbil těm ,,barbínám " .... :-D

3 Wales Wales | Web | 29. května 2014 v 14:35 | Reagovat

Je to stršné,často nad tím přemýšlím...a docela často nějákou tu "duševně chorou" anorektičku potkám¨,je mi jich líto... :(
Naštěstí se nějak moc nezajímám o hubnutí jím docela dost tak průměrně a cvičím :)

4 Caromali Caromali | Web | 29. května 2014 v 16:46 | Reagovat

Hrozně tě obdivuju, že jsi bojovala a vyvázla z toho. :)

5 Tery Tery | Web | 29. května 2014 v 20:38 | Reagovat

Já jsem hrozně hubená a snažím se přibrat, ale nejde to a kvůli tomu mě říkají, že jsem anorektička :( Ale neuvědomují si, že anorektička si neuvědomuje, že je hubená, a ke všemu je to nemoc ! :((

6 Brunett Brunett | Web | 29. května 2014 v 21:04 | Reagovat

Máš to krásně napsané a záživné měěla jsem to celé za chvilku přečtené...nebyla jsem anorektička a ani nejsem a jsem ráda jaká jsem ale 1-2 kila dolů by neuškodily...něco málo podoný příběh má má kamarádka a můžu jí říkat 100x denně ať jí že to není normální a že jí to může pokazit zdraví samozdřejmě mě neposlouchá...příjde mi že ,,anorektičky"respektive lidi co k tomu mají blízko...jak to vysvětlit?no prostě jim nějak přeskočí v hlavě a chtějí být podvyživené.:(

Všechny anorektičky nebo ti co k tomu mají blízko by si toto měli přečíst protože je to vážně motivující:)

7 Denisa Denisa | Web | 30. května 2014 v 17:06 | Reagovat

Také jsem do toho jednou málem spadla. Měla jsem 45 kg a přišla jsem si strašně tlustá. Zhubla jsem asi na 38 – 39 kg a rozhodně jsem neměla v plánu přestat hubnout. To že jsem měla zdravotní komplikace, mi bylo úplně jedno, ale nakonec mě nějak přesvědčila mamka a dala jsem se dohromady. Teď mám asi 48 kg a jsem spokojená. :)

8 Hermione Hermione | Web | 2. června 2014 v 18:12 | Reagovat

Přečetla jsem si to celé! :)) :D Ale gratuluju ti k tomu, že ses z toho dostala, protože anorexie fakt není nic pěkného :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama